Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí. (K. Čapek)
Útržkovitě
Mrtev. Za pokrajem svých sil. Snažil se, ale šláply mu na hlavu a již nebylo jak vzdorovat, jak se ubránit. Přesto se vzchopil a vstal z popela.
Letos, díky příznivým rozmanitostem přírody, jsem vyjel už koncem února na kole, rošku tu holku provětrat. Nad své očekávání byla jízda víceméně příjemným překvapením. Slunko krásně hřálo a štípalo do kůže. Ještě musím koupit pumpičku, abych si mohl tu duši dofouknout, když praskne. A proč jsem vyjel na kolo v době zimy? Přece jsem musel vyzkoušet novou přilbu :).
A tak si sedím na pokraji skály a koukám do krajiny, do té krajiny, která nás každodenně obklopuje a my si jí užíváme čím díl tím méně. Je to nádhera si v době, kdy má být několik stupňů pod nulou vyjít jen tak v bundě ven, ale mezitím nás ošlehávají sluneční paprsky jara a nám je teplo. Pocit k nezaplacení, příroda roste, sníh nikde a lyže letos zaprášené leží komoře, snad přístí zimu. Snad alespoň lét se vydaří a bude teplo.
Stránky
V rychlosti. Protože v poslední době nemám čas, a když jo, tak si najdu daleko líbivější činnost :), tak odkládám předělání stránek na neurčito. Jako kompenzaci jsem jsem udělal kolorizaci a částečnou úpravu stránek a vylepšil zdrojový kód, jinak je vše při strém. V období do jednoho měsíce bych měl mít dodělaný maturitní otázky z informatiky pro mojí kamarádku, takže čekejte velý update v sekci IVT. Toť budiž všechno v tomto spotu.
Sny jsou mocnější než skutečnost
První zápisek letošního roku zaplní úvaha, kterou jsme měli jako téma pololetní slohové práce.
Co je to sen? Jistě mi dáte po chvilce přemýšlení za pravdu, že je to něco, co každý člověk zažil za celý svůj život alespoň jednou. Už v ráji Adam snil o poznání něčeho nového, nedosažitelného a zakázaného. Podle Zikmunda Freunda je sen obrazová hádanka, za kterou se skrývá jen pouhopouhá touha po něčem, co nemáme nebo nemůže jen tak snadno získat.
Sny nás „navštěvují“ nejčastěji v noci, ale není výjimkou, že se nám zobrazují i ve stavu bdělém. Přitom nás leckdo vidí jak nereagujeme a pro „probrání“ nejsme schopni si vybavit, co právě nám daný člověk říkal či co se dělo ve skutečnosti. Náš mozek tím potlačí skutečnost a nahradí jí snem, něčím nad čím přemýšlíme a přejeme si, aby to tak bylo.
Podle mě je sen nenahraditelný už jen z toho důvodu, že je fyziologicky potřebný pro naše tělo. Jakmile zabráníme našemu mozku snít tak se dostaví psychické poruchy, například strach, úzkost a agresivita. Dle mého mínění nás sny obohacují motivací, něčím, čeho bychom chtěli v budoucnosti dosáhnout. Namísto toho skutečnost nám nedává nic jiného než to, čeho jsme již dosáhli.
Přiznejte si, že když někoho potřebujete utěšit, tak mu říkáte, že každý sen se dá splnit. Přesto víte, že ne každý sen je realizovatelný, i když se ten dotyčný bude snažit sebevíc. Příkladem může třeba být setkání s kouzelnou zlatou rybkou, která by jedinci splnila daná přání. Ale i tak, některé sny se dají splnit, jen je k tomu občas potřeba snaha, trpělivost a sebedůvěra. Naproti tomu skutečnost nás může potěšit, ale i zničit. Skutečnost je reálná a dokáže být krutá, proto se lidé daleko častěji uchylují ke snům, které jsou pro ně daleko příjemnější volbou.
Každý má své sny, které mají právě takovou váhu a takovou moc, kterou jí člověk dá. Někteří z nás, lidí, považují sen za slabost, která narušuje realistické vnímání světa, skutečnosti. Ale přiznejme si to, sen se může stát silnou zbraní pro člověka, který ho umí využít. Ale obojí, jak sen tak skutečnost, dokáží silně změnit náš život natolik, že leckdy obrátí naše hodnoty naruby. S tím souvisí také fakt, že jakmile my budeme chtít, tak se nám mohou sny změnit ve skutečnost. I já sním a rád budu snít dál, ale pouze v rozumné míře, protože i hodně snění může uškodit. Podle mého názoru jsou sny daleko silnější než skutečnost, která nás obklopuje, neboť sny si vytváříme my samy a je jen na nás, jak je využijeme.
Re-load
Vánoce proběhli skvěle, nad mé očekávání. Opravdu nečekaně jsem dostal nový monitor, 17" LCD Philips. Božské to zařízení, jsem s ním spokojen. A ještě myšičku, bezdrát. s deseti tlačítky :). Taky spokojenost. Prázdnin si užívám jak jen to jde. Odpočívám, relaxuju, prostě se flákám.
Přemýšlím o změně stránek. Ne jen redesign, tj. obnovení vzhledu, ale o kompletním překopání základů a funkčnosti webu. Některé kategorie smáznu a některým se budu věnovat více. Zaměřím se především opět na referáty ze školy a čtenářský deník. Musím opět začít číst, neboť jsem se na to v poslední době nějak vykašlal. Ale v nejbližší době změnu nečekejte. Coby dup tu totiž bude pololetí a já musím zkrotit známky. Předčasný termín dokončení nových stránek stanovuji na dobu někdy okolo února až března. Tak tedy čest práci.
PF 2007
Všem přeji příjemné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok
Somptueux
Nemohl jsem to sem nedát. Prostě mě něčím tento obrázek dostal
Život jde dál
Jak jsem zmínil v nadpise, tak život jde furt dál a dál kupředu. nic moc se nezměnilo, vše na starých kolejích. Nemám, co bych sem napsal. Snad až na to, že díky školnímu voleyballu mám zlomený malíček a tím pádem celý předloktí v sádře. Takže hurá ráno na autobus do školy :(
62 . 10-31 + dva navíc
Prostě to řeknu. Bez obalu. Přestalo mě to bavit sem psát. Neměl jsem čas ani chuť a nemám jí ani teď. Má blogerská hvězda vyhasíná. Šíleným tempem klesá exponenciálně k Zemi :D. A néé.
Za tu dobu co jsem se nedokopal sem napsat ani čárku se celkem nezměnilo nic moc. Po čtrnácti dnech se začalo konečně jezdit do školy autem, jaká radost. Člověk si ale po čase začne uvědomovat jak je ten blbej benzín drahej a studentík hold bude muset začít šetřit jak se bude moc dát. Na konci ptázdnin jsem si koupil nový mobil, o kterém jsem psal v příspěvku níže. K němu ještě 512Mb kartu, aby se na co měly ukládat písničky. Ukázalo, že je paměť docela malá a tak se hold s tím budu muset smířit. Škola docela jde, i když by to mohlo být lepší.
Co ještě dodat? Jde na mě šílená depka. Nechcete mě z ní někdo vytáhnout? Adieu a viva la republica!
Střípky
Při nočních jsem měl času dost, notebook jsem s sebou měl taky, ale nálada nějak nebyla. Nebyla a ani se mi nějak nechtělo. Komu by s etaky chtělo psát příspěvek ve dvě ráno v noci a k tomu ještě po kontrole. Mimochodem dopadla dobře, protože sem jí nějakým způsobem čekla. Bylo by divný, kdyby na mě ani jednou během dvou měsící nepřišla kontrola. Sedím tu a kolem zase nic nejezdí. Asi jako každou noc. Kdo by taky dělal v noci :D. Teď se blíží sedmá hodina večerní a všichni normální lidi už jsou v pohodlí svých domovů. Jen já se tu zase budu kopad dalších jedenáct hodin nudou. Vzal jsem si s sebou slovíčka, abych se nenudil, tak doufám že mi to k něčemu bude. Zítra jedeme do Německa si zaplavat, tak se to možná bude hodit.
Dostal jsem svojí první část výplaty z brigády za měsíc červenec. Dostal jsem tak přižně tolik, v kolik jsem doufal a jsem i rád. Hned ty peníze musím utratit. Rozhodně alespoň nějakou část z nich. Určitě si budu muset koupit nový botasky, neboť ty co už mám dosloužili přibližně před půl rokem, ale pořád se v nich dá chodit :), tak v nich chodím. Asi v nich zůstanu chodit ven a do bláta. Přemýšlel jsem. Nejdřív jsem si za ty peníze chtěl koupit eLCéDéčko, už jsem měl i tak celkem vybráno, když do toho mi začne blbnout můj milovanej mobil. Aspoň počkal do prázdnin. Tak tedy monitor padl a na svět se prodrala koupě nového mobilního telefonu. Dlouho si už dělám zálusk na jeden ze SonyEricssonu, přesněji K750i, a tak tedy přijde právě na něho. Jeho cena se za tu dobu už více než dvojnásobně snížila a tak je to už u pro mě přijatelná cena. Koupím si do něj ještě větší paměťovou kartu a tím mi odpadne koupě nového MP3 přehrávače. Navíc, bude eMPéTrojka přímo v mobilu = více místa v prostoru kapes :). Nejvíc se mi však líbí, že SE je stejně velkej jak můj současnej mobil, sice je o 16 gramů těžší, ale to mi srdce netrhá :D.
Jo, málem bych zapomněl oznámit, že už jsem konečně obstál v jízdních zkouškách a úspěšně dokončil řadu testů, které bylo nutné podstoupit, abych dostal tu malou kartičku, kterému naše společnost říká řidičský průkaz. Takže si ještě počkám měsíc na to, až se mi naše úřednická mašinérie rozhodne tento zázračný průkaz vydat a už nic nebude bránit tomu, abych brázdil po našich českých silnicích plných děr a dalších překvapeních. Jen doufám, že se dlouhou dobu nikde nenabourám nebo neudělám nějaký dopravní přestupek, protže zrovna po nějaké pokutě ani bodech netoužím.
Sedm krát čtyři + střípek navíc
Po dlouhé době se opět připojuji na stránky abych sem něco napsal. Mám toho hodně na srdci, co sem vyžblepnout. Vlastně mám spoustu času – teprve mám za sebou polovinu noční šichty z brigády, kterou jsem dostal na prázdniny, abych si trošku zatěžkal svou peněženku. Bohužel vám tuto zprávu zprostředkuji jako záznam, neboť jsem žádný internet uprostřed šachetního dolu nenašel. Kdo by ho tam taky hledal :D . Už jsem na tom internetu skoro závislý. Asi si koupím USB kabel k telefonu,ten co mám je do COM portu a můj notebook ho nemá, abych mohl připojit telefonní modem v pohodě surfovat.
Je půl jedné ráno, fouká tu vítr jako by měla být nějaká vichřice. Koukám z okna do černočerné tmy, která je protkána silnými halogeny a lampami, které osvětlují stroje určení k dolování uhlí. Do přírodního ticha se akorát vkrádá násilný zvuk dopravních pásů vezoucí uhlí. To nakonec bude rozdrceno a spáleno v elektrárně. Začíná pršet. Do střechy garsonky, mého dočasného dvanáctihodinového domova, začínají dopadávat kapky deště – studeného nočního deště. Čekám, kdy se na mě přijede podívat kontrola a něco mi vytkne.
K autoškole se tu nebudu vyjadřovat, protože bych byl hodně sprostej. Jsem naštvaný na obě strany. Jak na sebe, že dokážu a vůbec udělal takový voloviny, a zároveň na autoškolu spolu se zkušebním komisařem. Tedy bez komentáře.
Prázdniny ubíhají jako voda. Ještě jsem se ani nevzpamatoval a půlka volných dnů plných sluníčka, tepla, kamarádů, letních lásek, proflámovaných nocí a brigádnických prací je za námi...... Hrozně to letí. Jestli budete chtít jet na vodu, přesněji na řeku Ohře – úsek Karlovy Vary – Perštejn, tak si připravte pořádně svaly, protože je tam tak málo vody, že se budete muset spíš odrážet než pádlovat. Ale to jen tak na lehkou notu ;) . Ne, voda je tam pěkná. Vyrazili jsme v šesti na raft, nápad vážně nebyl inspirován tím filmem, a byl kopec srandy. Půlku cesty jsme měli pěkně sluníčko v zádech. Půlku z druhý půlky pršelo, no vlastně to byl těžký přívalový déšť a to ještě jen nad námi, neboť všude jinde bylo sucho. Pak už jsme celý zlámaný dopluli tam kam jsme měli a zalezli do hospůdky.
Dnes to bude stačit. Předpokládám, že napíši zase brzo, neboť mám tento měsíc deset nočních a ty se táhnou pekelně pomalu. Aspoň, že jsem někde, kde není nikdo – ani zloději, vrahové či vyděrači .... :D, to odněkaď znám.