Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí. (K. Čapek)

Střípky na třetí

Tak po delší pauze jsem se rozhodl sem zase něco napsat. Nebude toho moc, ale přece jen něco.

Jak jsem v dnech minulých psal o autoškole, tak pokračuji. Veškeré jízdy mám již za sebou. V poslední jízdě jsem si projel veškeré zkušební trasy, několikrát procvičil parkování a tím ukončil svou výuku v autoškole. Den po svých narozeninách jsem si udělal testy a zkušební jízdu. Měl jsem to ale štěstí, že to tak krásně vyšlo. Počítal jsem s tím, že vše půjde hladce a tudíž bych mohl mít řidičák již koncem července. Testy v pořádku za plný počet. Technická část zkoušky taky v pořádku. Tudíž jsem se dostal až k jízdám. Tu jsem zajel celkem slušně, ale stejně mě zkouška nebyla uznána. To jen proto že jsem si vybral špatné místo na zaparkování, prostě mám na takovéhle věci pech. Krásně jsem zaparkoval mezi čáry, ale bohužel vedle „invalidy“ . Metr dvacet odstup, že? A navíc ten blb zaparkoval ještě obráceně, také kdybych vylezl, tak by mu to urazilo zrcátko, prý. No, hold co se dá dělat. Zkušební jízdu budu muset opakovat. Jen mě štve, že za ní budu muset zaplatit docela dost. Dneska se jdu do autoškoly zeptat na náhradní termín a uvidí se.

Po dlouhé době šetření, následného vybírání, přebírání a hledání jsme koupili notebook. Je to přesněji takový nadupanější low-end, který ale bohatě stačí k tomu, co na něm potřebuji dělat. A název? Fujitsu–Siemens Amilo 1650G. Prostě se mě značka Siemens líbí. Mám mobil Siemens, tak proč ne i nějaký ten kus železa v podobě výpočetní techniky. Jestli chcete podrobnější specifikaci, tak mi buď napište nebo se zeptejte strýčka Googla. Displej je perfektní, líbí se mi. Vzhled taky není špatný, výdrž je celkem obstojná, i když by mohla být vetší – dvě a půl hodiny není zase tak moc. Asi si k němu koupím ještě jednu náhradní baterii a určitě nějakou tu ochranou brašnu, nejlépe v podobě batohu, protože kdo by se s víc jak třemi kily tahal v ruce :D.

Škola se nám blíží ke konci. Už jen dva dny a budou prázdniny. Včera jsme byli celá třída v místním aquaparku, kde byla hrozná sranda. Z původních plánovaných 3 hodin jsem tam byl něco přes sedm. Bylo to sice fajn, ale nehorázně moc jsem se spálil. Ramena a záda to odnesly nejvíce. Dneska byla burza učebnic, takže jsem si nakoupil skoro všechny učebnice, které jsem potřeboval a pak hurá zpátky domů. Takže ve škole jen cirka hodinu. Zítra nás čeká sportovní den, který bude kde jinde než na místním koupališti – tudíž si s sebou beru tričko abych se nespálil ještě víc. Stejně hlásili zataženo – možná dobře, možná ne.

Mechanické střípky pomerančovníku

Dlouhá doba. Dlouhá doba uplynula co jsem naposledy naposledy něco napsal. Měl jsem toho nad hlavu. A když ne, tak se mi zase nic psát nechtělo a odkládal jsem to. Za těch pár dní, teda skoro měsíc se zas tolik nestalo.

Škola jde jakž takž, protože na mě začíná doléhat prázdninová nálada a všechno úsilí putující do učení jde v niveč. A všechno se zase začíná srát jako každej jinej rok. Před týdnem začaly maturity a ještě jeden týden čeká. Celých 14 dnů mám tedy 12 hodin, plus mínus nějakej ten čas strávenej čekáním na autobus – do hodinky se to ale vejde. Plánuji velké učení (haha), abych všechno dohnal, ale vidím to na to, že se na to stejně vybodnu a všechen čas zase strávím u počítače nebo když (kdyby) bude hezky, tak venku - buď na kolečkových bruslích nebo na kole. Radši ty kolečkový, páč aspoň nebudu sám ;).

Na kolo jsem prvně vyrazil jen co se udělalo hezky. Perfektní jízda, po dojezdu jsem se nemohl ani udržet na nohou. Další den už všechno bylo v pohodě a tak třetího dne jsem vyrazil zase. No a pak se udělalo hnusný počasí, který přetrvává až dodnes. A začíná se se mnou něco dít, páč z toho hnusnýho počasí začínám mít deprese – což jsem dříve nemíval :-/.

A hlavně až to budete číst tak neskrímujte, jinak vás budu muset ripnout. Zdarte headaři :)))

Něco na oddych

Když jsem se dnes ráno při jízdě po dálnici podíval do levého jízdního pruhu, uviděl jsem vedle sebe babu v posledním modelu BMW, ktera si to frčela 150, a přitom si ve zpětnem zrcátku soustředěně malovala oční linky. Na chvíli jsem se zadíval jinam, jestli se mi to jako nezdá, a když jsem se po ni znova ohlědl, byla ta baba napůl v mem jízdnim pruhu – a pořád si cosi malovala na ten ksicht! Já teda něco vydržim, ale tohle mě fakt vyděsilo. Leknutím jsem upustil holící strojek, který mi při pádu vyrazil z pravé ruky koblihu. Strojek ten něco vydrží, což o to, ale jak jsem se v tom zmatku snazil vycentrovat vůz koleny opřenými o volant a zároveň zachytit koblihu, vyrazilo mi to samozřejmě mobil od ucha, a ten spadl přesně do kelímku s kávou, ktery jsem mel mezi nohama. Kafe se vylilo, pálilo jak čert, zničilo mi mobil, a přerušil se mi tak velmi důležity hovor. Zatracené baby za volantem! ( Z mojí hlavy to není )

Nultá

Nic se mi nechce psát. Na nic se nechci dívat, Nic a nikoho se mi nechce poslouchat. Nic nechci dělat. Padla na mě divná nálada. Prší a prší.

Je suis élément. Tu ne peux pas m'apprivoiser : Jsem živel. Nemůžeš mě zkrotit.

Střípky na druhou

Autoškola se sune zdárně kupředu. Učebnici mám již z půlky pročtenou – někdy tam jsou fakt stupidní věci, ale když to musí být. Po třech testových hodinách, kdy jsem dělal písemné testy ( mimochodem jsem všema prolezl ), jsem se dostal do hodin praktických, tj. sedl za volant a řídil. A docela jsem byl překvapen. Po dotazu, zda jsem již někdy řídil auto a mé odpovědi, že řízení znám pouze teoretici jsem byl posazen za volant bez jakéhokoliv nácviku rozjezdu, řazení a jiných věcí. Ten frajer mě vzal přímo na silnici, zrovna v tom největším provozu, co na silnici v tom dnu mohla bejt. A starej se hochu :D. A jako správnej řidič jsem všechno zvládal. Ehm, tedy párkrát mi šlápl na brzdu při odbočování, což mě strašně štvalo, neboť to je strašnej pocit, když vám najednou spadne brzda z nohy. No, první jízda měla kolem 60 kilometrů, projel jsem okolí našeho městečka, zkontroloval Nechranice a jel zase zpátky. A celková známka dvouhodinovky byla za 2, a to jen proto, že sem jel z kopce ve městě osmdesátkou – no, trochu ulítla noha, a komu se to na první hodině nestalo, že? Ve středu se zase pokračuje, tak se uvidí. Plánuji, že by jsem mohl mít tak do půlky června všechno hotové a udělat závěrečky.

Dneska jsou velikonoce. Divnej svátek. Jediný,co je na něm dobrý je snad jen to volno, co kvůli němu máme. Dřív mě i bavili, ale postupem času se z něj stal svátek chlastací, chlastací a chlastací. A koho taky baví pak celej tejden žrát ty hnusný vajíčka, že?

Aspoň se jde zítra do školy. Zish, divná věta, ale docela se tam i těším. Jen mě štve to vstávání v šest :(. No nic přeji krásný sluneční den.

Autoškola

Naše škola má skoro volno. Na týden nám odjely učitelky, které vyučují němčinu. Tak nám odpadla hodina. Respektive se místo ní usadila konverzace. Tak jsme koukali na Harryho Pottera v němčině. No to byla psina, ten jazyk byl suprovej, kdo neslyšel nepochopí ;) . No, to je jedno. Díky tomu, že se konverzace přesunula nám odpadla odpoledka. Jak šťastní všichni byli. Alespoň jsem mohl jet domů dřív.

Tohle zkrácení školy se náramně hodilo. Mohl jsem si tedy v klidu dojít do autoškoly podat přihlášku. Po menším čekání, neboť tam nikdo kompetentní nebyl, jsem se dočkal. Přihláška poána, autoškola zaplacena. Dostal jsem učebnici i s testovými otázkami a k tomu i program :). Aspoň si mám kde zkoušet pravidla. Začínám příští pondělí, tak mi hned naservíroval, že se musím naučit nebo aspoň projet teorii až do strany 68. Jsou to základní věci plus křižovatky. Ty už mám naučený předem, takže jen letmo projedu. No uvidíme. Takže bacha, za nedlouho už vyjedu na silnici :D, teda když se rozjedu.

Výročí

A je tu výročí. Dnes je to přesně rok, +- nějaká ta hodinka, kdy jsem založil tenhle blogísek.

Za rok se toho nestalo mnoho. Blog se pomalu přehoupl na osmou stránku svého života, změnil spolu se stránkami několikrát svůj kabát. Mojím přáním bylo udržet ho při životě alespoň rok. Plánovaná jednoročka se tedy celkem splnila :) a dál bych chtěl pokračovat. Sice není mnoho času, není o čem psát,ale i tak se budu snažit zaznamenat alespoň něco, když bude příležitost.

Jinak jsem po dlouhým přemlouváním zkoukl Madagaskar a musím říct, že je to fakt trefně udělaný film. Všem vřele doporučuji. I like to move it :P .

Střípky

Dlouho nebyly žádné střípky, takže už je příhodný čas.

Prázdniny uběhly nehorázně rychle. Udělal jsem co jsem si naplánoval. Do školy jsem přečetl 4 knížky, naučil slovíčka a další voloviny.

A mám auto. Byla to tak výhodná nabídka, že se nedala odmítnout. Nádherná metalíza, plná bezpečnostní výbava, dobrá repro soustava. Akorát do rádia nejde dát CD :(. Ale už jsem to vyřešil. Připojím tam rovnou MP3 přehrávač pomocí téhle věcičky. Není ani moc drahá, jen doufám, že to bude fungovat spolu s mým rádiem.. Jo a přesněji je to Opel Corsa 1.4i (44kW / 53 koní).

Teď už zbývá si udělat ten řidičák. V pondělí se jdu přihlásit do autoškoly Omega v tom našem malém městečku. Takže bacha až kolem vás bude projíždět stříbrná Octavie :)

Letopisy Narnie : Kůň a jeho chlapec

V pořadí již pátý díl nás zavedl do přímořské vesnice v Kalornii, do jednoho malého domku, kde žije rybář se svým synem Šastou. Jednoho večera k rybářovi přijede na koni tarkán a nabídne mu, že od něho jeho syna koupí. Když to Šasta uslyšel, tak šel k tarkánovu koni a zjistí, že kůň umí mluvit. Dozví se, že tarkán je zlý člověk, horší než rybář, proto spolu prchnou na sever – do Narnie. A tak začíná napínavá cesta. V noci při cestě do Tašebánu, hranicí mezi Kalornií a Arkénií, potkali shodou náhod dívku Aravis, která utíkala s mluvící klisnou Winkou z paláce, neboť ji chtěl otec provdat za zlého a vypočítavého tarkána. I oni měli namířeno do Narnie. A tak se spojili a jeli. Před Tašebánem se domluvili, že když se rozdělí, tak se opět sejdou u hrobek v poušti za městem. Jako první se ztratil Šasta – byl zaměněn za arkénijského prince Korina. Tak se dostal do paláce a slyšel rozhovor královny Zuzany a krále Edmunda, že musí urychleně opustit Tašebán, neboť je chce korunní kalornijský princ Rabadaš nechat zabít. V noci se spolu s Korinem vyměnili a Šasta se mohl vydat k hrobkám. Mezitím Aravis potkala její kamarádka Lasaralén a pozvala jí k sobě. Přitom nechala koně vyvést k hrobkám. Aravis při útěku zadními dveřmi v tašebánských zahradách slyšela rozhovor kalornijského krále s Rabadašem, o tom jak chce dobít arkénijskou pevnost Anvard – bránu do Narnie. Proto co nejrychleji doběhla k hrobkám, kde se všichni setkali. Odtud vyrazili přes poušť k hradu. Dále museli přes skalnatou soutěsku. Zde narazili na poustevníka, jenž je zachránil před lvem, který je na konci cesty pronásledoval a přitom Aravis poranil. Od poustevníka musel Šasta pokračovat sám, neboť všichni už byli na konci svých sil. Cestou potkal krále Lunu, otce Korina, a řekl mu, že na Anvard se řítí kalornijská armáda. Proto rychle vyrazili, ale Šasta jim nestačil a ztratil je. Začal bloudit v mlze. Cestou potkal Aslana, který mu řekl kudy má jít. Na cestě uviděl krtka a řekl mu, že se sbližuje k bitvě. Zpráva došla až na hrad Cair Paravel, odkud hned vyrazilo narnijské vojsko na pomoc. Mezi nimi byl i princ Korin. Cestou narazili na Šastu a vzali ho s sebou. Došlo k bitvě, kde bylo kalornijské vojsko poraženo a Rabadaš zajat. Když Rabadaš vyhrožoval válkou, tak se zjevil Aslan a proměnil ho v osla, který se mohl proměnit v člověka pouze kalornijském chrámu před mnoha lidmi a nesměl se vzdálit od něj na 10 mil. Proto už nikdy Narnii neohrozil. Mezitím se Šasta dověděl, že je z dvojčat. Před dlouhou dobou byl unesen. Pravým jménem se jmenoval Kór a měl se stát nastupujícím králem v Arkénii. Nakonec se s Aravis vzali.

Paradise

Od pondělí prázdniny. Dneska už pátek. Hrůza. Nestíhám. Bude písemek až nad hlavu. Nic neumím a mám na to už jen 2 dny. Přes celej tejden sem se flákal venku a četl. Aspoň budu mít načteno do maturity – aj je ještě daleko. Za chvíli bude v provozu tenhle blog pomalu už rok vůbec nemám chuť sem něco psát. Alespoň zatím. Prostě blbý období. A bude hůř či líp O:O .

<- Zpět