Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí. (K. Čapek)

Letopisy Narnie : Čarodějův synovec

Příběh začíná seznámením dětí, kteří žijí Londýně – chlapce jménem Digory a dívky Polly. Spolu se potkají na zahradě a po malém rozhovoru se skamarádí. Vydají se na dobrodružnou cestu tunelem, který vede pod zdejšími domy. Narazí na dveře, chvíli váhají, ale nakonec je otevřou. Zjistí, že je to pracovna Digoryho šíleného strýce Andrewa. Ten za nimi rychle zavře dveře a Polly nasadí kouzelný žlutý prsten, který ji pošle do světa, ve kterém je jen les a plno rybníků. Digoryho strýc přemluví, aby prsten taky zkusil a tím zachránil Polly, protože pro cestu zpět jim pomůže jen zelený prsten, který Polly nemá. Spolu pak skočí do jiného rybníčku a dostávají se do jiného světa, zvaného Charn, který je zničený a není tam ani živáčka. Vejdou do sálu, kde uvidí sochy a zvonek. U zvonku je napsané kouzlo. Digorymu to nedá a přečte ho. Tím vzbudí zlou královnu Jadis. Chtějí před ní utéci, ale ona se jich chytne, a spolu se dostanou zpět do lesa ( mezisvěta ), a pak zpět do našeho světa. Zde tropí Jadis samé zlo a ubohý Andrew jí v tom pomáhá. Digory a Polly chytili Jadis za kotník a přenesli se do světa, kde byla zatím jen tma. Omylem přibrali koně Jahodu s drožkářem a strýce. Drožkář si tam začal zpívat, a to probudilo mluvícího lva Aslana, který začal zpívat a jeho zpěvem začínal svět velice rychle ožívat. Ze zrozených zvířat vybral vždy dvojici, kterou obdaroval řečí. Protože měl Digory nemocnou maminku a myslel si, že tohle je země mládí, tak šel za Aslanem a vše mu řekl. Aslan ho poslal pro zázračné jablko. Nasedl tedy na koně, kterému Aslan daroval křídla a letěli spolu s Polly. Ze zahrady vzal jablko, a mezitím se tam objevila čarodějnice Jadis, která přemlouvala Digoryho, ať si kousne. Ale Digory se nedal, protože věděl, že když si kousne, tak navždy bude ztracen. Vrátili se zpět a zasadili strom, který měl fungovat jako štít před zlem. Na stromu vyrostlo stříbrné jablko, které Digory utrhl a vrátili se spolu s Polly zpět do našeho světa, aby ho mohl dát své nemocné mamince. Ta si kousla a během měsíce se uzdravila. Digory spolu s Polly vzaly zbytek jablka a prsteny, které zahrabali vzadu na zahradě. Za nějaký čas tam vyrostl strom. Ale vichřice ho zlomila, a tak z něj Digory nechal udělat skříň. To ale netušil, že dřevo bylo kouzelné.

Střed-0-věk

Tak mě tak jednou napadlo při poslechu Landy...

Je tma, zvon odbíjí první hodinu dne a já se procházím po hradbách. Na čisté obloze s pár mrakama svítí pár hvězd v čele s velkým měsícem. Je zima až praští. Raní mlha ještě nespadla.

Slyším linoucí se zvuk požárního zvonu a následně vystrašený křik lidí, který jde z náměstí. Obracím se tím směrem a vidím siluety domů ozáření jasně zlutočervenou barvou. Po chvíli si uvědomuji, že vlastně hoří náměstí. Jde cítit spálené seno a dřevo. V 21. století? To přeci není možné.

Běžím tedy přímo do centra. Zastavil jsem se úžasem. Vidím, jak lidé na koních a zbroji zapalují městské domy. Jeden po jednom. Proti nim zbrojí lidé oblečení do středověkých hábitů. V rukou měli cepy, vidle a v dáli jsem snad zpozoroval i vlajku s kalichem. Blouzním nebo sním? To je přece znak husitů.

Proti mně se rozjíždí křižák a já panikařím a začínám utíkat, jak mi jen nohy stačí.Schoval jsem se do úzké uličky. Chvíli čekám, a pak se otáčím. Za mnou kat v rudé kápi a napřaženou sekerou, …

K. V. Rais - Kalibův zločin

Příběh začíná smrtí Anny Kalibové, matky hlavního hrdiny Vojty Kaliby. Vojta se po návrhu švagra Smrže rozhodne oženit s Karlou Boučkovou, holkou z vedlejší vesnice. Ta je o několik let mladší. Na hospodářství se ale spolu s Karlou nastěhuje i její matka. Obě se po svatbě začaly v domě pomalu chovat, jako by jim vše patřilo. Nepracovaly, utrácely peníze a hlavně matka pomlouvala a soudila se s kde kým – hlavně se starým Konopáčem, a stejně to prohrála. Po svatbě se Vojtův otec přestěhoval na výměnek, kam za ním chodil i jeho přítel Kukelka. Po čase se Karle narodil syn Karel . Karla Vojtu stále více nenáviděla a nechtěla ho pouštět k dítěti. Při hádce jednoho dne Vojtovi přetekly nervy a starou Boučkovou vyhnal z domu – šla s ní i Karla. Ty se nastěhovaly ke Smržům. Tam Vojta v beznaději chytil Karlu za hrdlo a hodil jí na postel. Boučková dala věc k soudu. Vojta vše přiznal, a to i nepravdu. Dostal 4 týdny vězení. Po dobu trestu se obě ženy vrátily na chalupu a starého otce vyhnaly na výměnek, kde nakonec umřel. Z vězení byl Vojta propuštěn o den dříve - na Silvestra. Těšil se domů, ale uviděl, že v chalupě je s Karlou i její milenec Rachota – voják. Poslouchal za oknem a dozvěděl se, že dítě není jeho ale vojákovo. Tak vtrhl do chalupy a Karlu v zoufalství zabil motykou. O pár dní později Vojta zemřel na silné krvácení do mozku.
Ve formě PDF ke stažení zde.

Prázdniny, vysvědčení, ztracená kniha

Dnes máme třetí únorový den v měsíci, a to pro nás školou (ne)povinné znamená jedno – pololetní prázdniny. Sice jen jeden den, ale o to vetší radost z prodlouženého víkendu.

V úterý jsme měli jeden ze dvou zvláštních dnů, které nás doprovázejí již od prvopočátku školy – tedy vysvědčení. A jak u mě dopadlo? Navýsost lépe jak v pololetí minulého roku. V prváku jsem měl průměr okolo 2.77 se čtyřmi čtyřkami a v pololetí druháku mám průměr 2.23 se šesti trojkami. Suma sumárum celkem zatraceně dobrý zlepšení. Jinak ale pořád ve třídě průměr :). Jestli se tento rok rozhodujete na jakou školu jít, tak rozhodně doporučuji jít na Gmnázium a Střední odbornou školu v Klášterci na Ohří. Jistě neuděláte špatnou volbu.

Jinak mi někdo něco nějakým způsobem vymazalo data z guestbooku. Bohužel jsem nezálohovala a spoléhal na webzdarma. Smůla. Proto jsem udělal novou knihu. Snad bude lepší než minulá.

Venku neustále mrzne a v dalších pěti dnech to podle našich meteorologů nemá být o nic lepší. Má ještě navíc přituhnout. Takže promrzlé minuty na zastávce budou nadále naskakovat.

Jinak sem si před nějakým tím dnem založil účet na deviant artu, kde prezentuji svoje grafické paskvili. Jestliže máte někdo žaludek tak domovská stránka účtu je zde.

Střípky

Po dlouhé době jsem se rozhodl sem něco zase nasmolit. Ne že bych předtím nechtěl, ale pouze proto že prostě nebyl čas. No jo, co se dá dělat, že? Času není v dnešní době nazbyt.

Tento týden byl fakt ledovej. To doslova. Teploty ráno u nás dosahovaly -15 stupňů. Navíc bydlíme celkem vysoko jak v baráku, tak i celkem daleko od řeky. Tam bylo kolem -20. Ráno na zastávce se to skorem nedalo vydržet :) .

Ve škole se to už chýlí ke konci. V úterý tu máme vysvědčení :D . Uvidíme co bude. Někteří učitelé nás napínají a prostě nám tu známku tají a neřeknou. Parchanti, takhle týrat studenty. Takže se za dva dny uvidí. V pátek máme pololetní prázdniny – sice o pár dní později ale dá se to skousnout. A pak budeme mít prodlouženej víkend :) .

Jinak se poslední dny táhnou jak kdyby někde zamrzly. Ven se jít v téhle zimě nedá nikam, a tak aspoň jsem se dokopal k četbě. Půjčil jsem si humoristickou knížku Gymnázium od Václava Budinského. Nic jsem si od ní nesliboval. Ale celkem nadchla a několikrát i rozesmála do takového smíchu, že jsem se pomalu minutu válel smíchy. Jde o knížku zasaženou do školního prostředí Mosteckého gymnázia, což není zase tak daleko. Jedná se vlastně o autobiografické dílo. Sám Budinský je zde hlavní postavou spolu se Slavomírem – jeho nejlepším kamarádem. Děj se odehrává za socialismu s fanatickým ředitelem, který má malou úchylku – hovořit neustále do školního rozhlasu a volat do ředitelny na kobereček hlavní postavy. Ještě jsem to nedočetl do konce, ale už zbývá jen pár stránek. Jestliže máte rádi knížky srandovní, tak vám ji vřele doporučuji.

Pro dnešek je to opravdu vše. Příště na počtenou. A hlavně venku neumrzněte :D .

Vtip o blondýnkách

Nedá mi to. Musím se o to s váma podělit. Jeden fakt báječnej vtip o blondýnkách.

Střípky

Máme tu pátek. Další volnej víkend. Toto zase ale rychle uplynulo. Včera ve škole akorát tři hodiny. Měli jsme totiž den otevřených dveří. Pomohli jsme tedy připravit pár pokůsu v chemii, napsali si písemku z chemie, která byla až moc lehká – člověk by se nemusel ani tu chemii učit, stačí jen poslouchat při hodinách. Počítám tak s maximální známkou 2. Skončili jsme a šupem domů. Autobus jsme stihli tak akorát na čas a aloha Kadaň. Doma v půl dvanáctý. Perfektní.

Dneska jsme dostali známky z biologie. No nemohla mi dát lepší známku ne? Za 2/3. Co to je za známku? Pochopím, když dostanu známku celou, s plusem či mínusem, ale to je fakt moc. Jaký je pak rozdíl mezi 2/3 , 2- a 3+ ? Docela oříšek. Asi se budu muset poptat u našeho učitelského sboru. Schválně, jestli to někdo dokáže vysvětlit. To taky musí bejt sranda dělat z těhlech známek průměr :) .

Jinak dneska pátek třináctého. Hehe, hustej den. Nic zvláštního se kolem mě nedělo. Prostě normální pohodovej den. Akorát krom češtiny jsme na suplování počítali jako diví.

No, co jsem to chtěl ještě sdělit? No. Jo už to mám. Dočetl jsem Kreutzerovu sonátu od Tolstého. Zajmavé a hlavně rychlé čtení. 114 stran přečtených za necelé 3 hodiny. Celkem zajímavý vyprávění. Pučte, zkuste přečíst a uvidíte.

Střípky

Sedím na tom mojim zadku a přemejšlím co bych sem mohl tak napsat. No, je to přesně tejden po Silvestru co sem zase cpu ty svý žvásty.

Ve štvortek byli třídní schůzky – v pohodě. Myslel jsem, že to bude horší. Vychází dvě až tři trojky. Jak báječný. Sem ve druháku a takovýhle známky. V Kadani jsem loni v prváku prvního pololetí měl čtyři štvorky a málem rupnul z češtiny. Čím to bude? Jo, mám to. Asi tím přestupem :D . V Klášterci jsem vychechtaném celej den – nemusím se bát že propadnu. It´s nice.

Venku sníh. Letos se fakt drží. Skorem tejden a půl. K vánocům jsem dostal carvingový lyže – Dynastary. Fakt dobrý. Sem zvědavej, kdy je zlomím při mém štěstí :) .

Včera – vlastně dneska jsem dělal ve dvě ráno referát z němčiny na téma das Reisen, tedy cestování. No co tam má člověk asi tak psát? Hm, fakt sem nevěděl. Něco sem sesmolil a někdy to hodím na stránky.

Asi přejdu na nějakej publikační program, páč tohle psaní v texťáku není moc vzhledný. PHP sem línej se naučit a HTML mi na tyhle stránky asi už nestačí.

V pondělí zase do školy. Hlavní písemku z matiky mám za sebou. To je hlavní. Na pondělek máme ohlášenou písemku z dějáku – kdo by řekl, že ten předmět bere učitel tak vážně – bude fakt těžká, máme křižácký výpravy. Jinak ještě známky z pololetky z němčiny – No jako uvidíme.V úterý mě čeká známka z fyziky, písemka z chemie a to je snad všechno. Slohy, diktáty máme už za sebou a hurá vysvědčení. Pak už zbejvá jen vysvědčení konečné a hurá – letní prázdniny :) .

Jinak sem si pučil v knihovně knížku od Henryho Jamese Utažení šroubu. Na obálce bylo napsáno – jak daleko může zajít až lidská představivost? – no tak sem si řekl, že by to nemuselo bejt špatný- přečetl jsem 70 stránek a dost. Nedalo se to číst. Tak šupem opět do naší malý knihovny. Knihovnice na mě vybafla s tím, že zaváděj počítačovém systém. Tak jsem vyfasoval průkazku s čárovým kódem a šel. Pučil jsem si z povinný četby Tolstoje, Raise a Nerudu. Uvivíme no. Pak tu mám ještě nějakou humornou knížku Gymnázium :). Schválně, jestli to za ten měsíc přečtu. Čtenářský deník samozřejmě pak zveřejním ;)

Je půl dvanáctý. Končím s váma. Jdu ještě napsat nějakej z těch kupy referátů, který musím do konce pololetí ještě napsat.

A ty mezery jsou jen tak zkušební, jak to bude vypadat. Spoty to pak dělá přehlednější. A nějaká ta štábní kultura musí taky bejt ne? :D

Šťastný nový rok

Veselé Vánoce

Všem přeji šťastné a veselé Vánoce, příjemné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok. Iki

<- Zpět